Obrazy bychom nikdy neměli vnímat jako neosobní, netečné objekty, které se vynořily odnikud. Vyjadřují mnohem víc, než jen to, co vidí naše oči.
Bez ohledu na téma, styl či techniku, jsou často projevem emocí, prostředkem k vyjádření vnitřním prožitků, zvláštní komunikace či určitým druhem jakéhosi „jazyka“, kterým se umělec snaží sdělit své názory.
Neustále se mění okolnosti, které na nás doléhají a tím se mění i cítění a způsob myšlení každého z nás. Nejen z těchto důvodů má každý člověk své chvíle štěstí i smutku, svůj vlastní charakter, temperament, svou vlastní osobnost. To vše se v obrazech odráží. Vzniká tak mnoho jedinečných, individuálních způsobů vyjádření a vlastních osobitých stylů.
Za každým obrazem bychom proto měli vidět člověka,"tvůrce", jako jedinečnou, nezaměnitelnou, lidskou bytost se svojí duší, s vlastním způsobem myšlení, cítěním, vnímáním, s vlastním citem pro krásu, se svými zkušenostmi a osobními prožitky.
Proto se před obraz postavme jako před objekt o kterém můžeme přemýšlet, v kterém se dá "číst". Je to výzva, abychom "dešifrovali" tento osobní jazyk tvůrce a za vizuálním ztvárnění obrazu objevili celé jeho poselství.